Správný postoj těla ve stoji hraje důležitou roli v zachování zdraví našeho pohybového aparátu. Postoj těla je také velmi důležitý pro nonverbální komunikaci – odráží se v něm naše psychika. Když je psychika v pořádku, jsme šťastní, máme radost a zdravé sebevědomí, dáváme to najevo napřímeným tělem, otevřením hrudníku a napřímením hlavy. Pokud však máme nějaké problémy, trápí nás smutek, deprese či strach, automaticky zaujímáme ochranný postoj, který nás má chránit před okolním světem – kulatíme naši páteř, ramena, klopíme hlavu, uzavíráme se sami do sebe.
Pokud správně stojíme, jsou všechny svaly a klouby udržovány v tzv. neutrální pozici, kde je rovnoměrně rozloženo zatížení kloubů i kloubních pouzder, a svaly, které naše klouby obklopují, pracují rovnovážně ve vzájemné spolupráci. Volně může proudit i náš dech a životní energie (prána).
Člověk se od ostatních zvířat liší schopností napřímení páteře a pánve nad kyčelní klouby. Naše svaly jsou uzpůsobeny tak, aby udržovaly páteř napřímenou, aby oči mohly sledovat horizontální rovinu a tělo bylo ve stoji udržováno nepatrnou svalovou aktivitou, která brání tělu vychýlení z osy a následnému pádu.
Vlivem dnešního způsobu života, kdy téměř celý den trávíme vsedě nebo v jiné pracovní pozici, naše svaly nemusí vůbec pracovat, aby toto napřímené držení páteře udržely. Schválně, v jaké pozici čtete tento článek? Uvědomte si, v jaké pozici jsou právě teď vaše záda. Sedíte shrbení nad počítačem nebo nad mobilním telefonem?
Zkuste si tuto pozici zapamatovat a pak se postavte a zkuste se projít se stejně nastavenými zády – jde to? Jít s hlavou skloněnou a kulatými zády? Moc ne. Chůze je totiž přirozený pohyb, kdy svaly nastavují (nejenom) páteř do nejoptimálnějšího postavení a napřímení. Je to vrozená dispozice – abychom mohli chodit, potřebujeme napřímenou páteř a nastavení hlavy tak, aby oči směřovaly vpřed.
V dnešní době už málokdo ví, jak má správný postoj vypadat. Během historie se názory na optimální držení těla lišily, jiný je i vliv kultury a společnosti. Dřívější názory na správné držení těla (Tyršův postoj) s vystrčením prsou a přitažením lopatek k sobě vedly k nefyziologickému postavení hrudníku s vysunutým postavením žeber a zkrácením prsních svalů, které táhnou hrudník nahoru do nádechového postavení.
Při tomto postavení není bránice schopna vykonávat dobře svou aktivitu a nadměrně se aktivuje její zadní část, čímž zároveň dochází k přetížení svalů na zádech, hlavně svalů povrchových. Dojde navíc k převaze horních fixátorů lopatek (svaly šíje) a důsledkem nadměrné a nevyvážené svalové aktivity se přetěžuje páteř a ramenní klouby.
Druhým častým typem postoje je ,,zastrkování“ břicha, které je typické zejména pro ženy. Snažíme se celý den vtahovat břicho, abychom působily štíhleji. V této pozici však nemůže bránice při nádechu klesnout směrem dolů, protože ji tam nepustí napětí břišních svalů. Jedinou možností je tedy nadechovat do hrudníku. Tím opět dochází k přetížení a bolestem v oblasti hrudníku, krční páteře a ramen. Naopak tím, že bránice neklesá s nádechem dolů, nevznikne tlak na vnitřní orgány – tzv. nitrobřišní tlak, který hraje důležitou roli ve stabilizaci bederní páteře. A to působí bolesti v oblasti bederní páteře.
Pokud je tělo udržováno ve stoji správně, nachází se klíčové body těla – kotníky, kolena, kyčle, ramena a uši ve stejné linii. Když je tělo vychýleno z této osy, potřebuje více energie, aby čelilo gravitaci. Svaly musí pracovat více, než je nutné, a dochází tak i k úbytku životní energie a narůstání únavy. Chybná kontrola držení těla má vliv na kvalitu pohybů, tělo se bude snažit vytvořit nějakou kompenzaci a dojde ke svalové nerovnováze.
Svalová nerovnováha znamená, že je sval na jedné straně kloubu zkrácený, napjatý a na druhé straně prodloužený a slabý. Touto nerovnováhou nejsou ani klouby udržovány v neutrální pozici a kloub začne být v určitém místě přetěžovaný – to vede ke zvýšení možnosti zranění v průběhu fyzické aktivity.
Názorů na to, jak trénovat postoj těla, je mnoho. Ale všechny se shodují v tom, že je důležité, aby klíčové oblasti těla byly umístěny nad sebou a byla tak zajištěna neutrální pozice v celém těle.
V józe zaujímáme správný postoj v základní pozici hory (tadásana), ze které pak vychází všechny ostatní pozice. Pokud se naučíme stát správně v tadásaně a pochopíme její principy, budeme schopni všechny další pozice provádět správně a budovat tak správný postoj.
Podle mého učitele terapeutické jógy Deepa Kumara jsou všechny jógové pozice tadásana. Ve všech pozicích je důležité myslet na správné nastavení pánve, dolních končetin, hlavy a trupu, abychom si neublížili, ale aby jóga měla zdravotní účinek.